Sen o modré baletce-1. kapitola

11. listopadu 2012 v 16:24 | Mandy |  Moje spisovatelská tvorba
Ahoj,
tak se vám po dlouhé době opět hlásím. =D
Omlouvám se za malé zpoždění ohledně baletky, ale to víte-škola, kroužky a teď mám ještě ke všemu zlomenou nohu. =D Ale věřte mi, zlomená noha má i své výhody. Za tento týden jsem přečetla dvě knížky, takže se v blízké době můžete těšit také na nějaké ty recenzičky. =) Trvalo mi to déle také proto, že jsem to opisovala z mého rukopisu, který jsem psala asi před dvěma léty, takže jsem tam musela leccos poupravit a také vyluštit záhadné škrtance. A věřte mi-není to nic snadného. =D Ale už bylo dost řečí, zde máte svou baletku. Snad se vám bude líbit. =)


1. kapitola-Úvod do mého života
Nina si stoupla na špičky a nakoukla do poličky, která jí visela nad postelí. Měla tam spousty suvenýrů z nejvzdálenějších koutů Země: vějíř z Japonska, skleněná pyramida z Egypta, lapač snů od domorodých indiánů, mušličkový náhrdelník z Bali, orientální šátek z Indie, hromadu pohledů a tak bych to tu mohla vyjmenovávat do nekonečna. Klekla si na kolena a nakoukla pod svou postel. Zašátrala rukou po krabicích pokrytých prachem, až konečně narazila na to, co hledala. Vytáhla z pod postele malý, kožený, mírně otlučený kufřík. Ano, ten bohužel používala dost často, takže se na něm ani nestihla udělat vrstva prachu. Otevřela jej a vložila dovnitř všechny své suvenýry a pohledy z cest, které jí posílali rodiče.
Její rodiče totiž byli doktoři a pomáhali jedné nadaci léčit nemocné a chudé v rozvojových zemích. Skoro nebyli doma. A tak se Nina stále stěhovala k babičkám, dědečkům, tetičkám a kamarádkám na "dovolenou". A když byli rodiče doma, málem si jí nevšímali. Ne, že by ji neměli rádi, jen pro ně byla práce důležitější než vlastní dítě. Možná to zní hrozně, ale Nině to tak vlastně vyhovovalo. Byla od přírody samotářka, ráda přemýšlela a už si na to tak nějak zvykla.
Do kufříku si ještě dala své úhledně složené oblečení, zubní kartáček, hřebínek a úplně navršek své baletní špičky. Těch si vážila nejvíc. Ty pro ni byly útěchou a novou nadějí pro přežití následujících dnů. Něžně po nich přejela prstem a ucítila hladký samet. Opatrně zavřela kufřík a rozhlédla se po pokojíku. Ne, Nina si s sebou nebrala žádné panenky, plyšáky nebo pastelky, i přes to, že jí bylo šest let a podle jejího něžného vzhledu-blonďatých kučeravých vlasů, velkých modrých očí a bledé pleti vypadala jako křehké stvořeníčko, uvnitř byla jiná. Byla docela drsná, realistická, až pesimistická, věděla, že život je krutý a že nemá žádné dětství. Často byla smutná a přemýšlela nad životem, nad tím, proč je vše tak uspěchané a proč nikdo nedokáže pochopit její vášeň k tanci.
Nina milovala tanec, konkrétně tedy balet. Když začala tančit, zapomněla na všechno-starosti a utrpení, všechen smutek byl náhle pryč, jedině při tanci se opravdu usmívala, jedině při tanci opravdu žila. Ostatní dospělí, kteří si jí příliš nevšímali, to brali jako normální chování šestileté holčičky, které se líbí balet, jemný krásný tanec, baletky v růžových sukýnkách a dresích, neustále tančících Louskáčka a podobné pohádky.
Ale Nina byla jiná. Věděla to. Věděla, že to je pouze jedna stránka baletu. Věděla, že kdo chce být opravdovou primabalerínou, nemůže být žádná křehotinka, ale být drsným a průbojným. Zevnějšek baletky často klame. Vydržela by snad nějaká křehotinka vstávat v 5 hodin a vracet se domů o půlnoci, zničená a naprosto znavená celodenním tančením? Věděla, že pokud se pro to rozhodne, bude její život znamenat jen tanec. Žádné volné dny nebo prázdniny, žádný čas na televizi, čtení, relaxování, záliby...jen tvrdé a pilné zkoušení nacvičování a následné vystupování. Ale tohle všechno ona věděla. A i přesto chtěla být balerínou, protože i když jí potom nezbyde čas na ostaní život, jí to nevadí, protože tanec je pro ni život a to ostaní jen přežívání.
*********************************************************
"Mami, a kam vůbec pojedu?" Nina upřela na matku tázavý pohled. "Víš, holčičko", začala maminka opatrně, "babička je i s dědečkem na dovolené v Chorvatsku a teta Klára musela odjet na služební cestu až do Německa." Nina jen nepatrně zavrtěla hlavou. Proč všichni musí pořád někam jezdit? pomyslela si. Pak ale zvážněla a zeptala se: "A kde tedy budu, když budete v Keňi?" Ninina maminka si odkašlala. "No ehm.....", upřela na svého manžela prosebný pohled. Ten na ni jen povzbudivě mrkl. Ninina maminka tedy pokračovala: "Jelikož jsme ti nenašli nikoho, kdo by se o tebe ten měsíc postaral, museli jsme tě dát do takového pěkného zařízení, kde mají děti, které nemají rodiče." "Já ale mám rodiče", namítla Nina. "Tak moment..." Nina se zarazila, "vy mě chcete dát do dětského domova?" V Nině to vřelo vzteky. Ti mě teda vážně mají rádi. "Ale no tak, zlatíčko uklidni se, potom si tě zase vezmeme zpět, nikdy bychom tě tam nenechali. Navíc ředitelkou tohoto dětského domova je jedna naše známá, je to moc milá paní a když jsme ji o to požádali, okamžitě souhlasila, že si tě tam vezmou. Bude se o tebe pěkně starat, věř mi." Tatínek Ninu obdařil umělým úsměvem. Maminka ještě dodala: "A navíc tam mají spoustu hraček. Konečně nebudeš sama a budeš si moci hrát s více dětmi. A prý tam dobře vaří." "Byl to dobrý pokus mami, ale ty moc dobře víš, že já si nehraji jako ostatní děti. Jediné, co mě opravdu baví, je balet." "Broučku, určitě si tam najdeš nějaké kamarádky, které také rády hopsají." "Ale já nechci hopsat, já chci jenom opravdově tančit. Chci chodit do baletní akademie a stát se primabalerínou." "To jsem v tvém věku také chtěla", odbyla ji maminka. "Chce to většina holčiček, ale potom to stejně přejde, uvidíš."
Nina chtěla něco namítnou, ale věděla, že to nemá smysl. Jak to tam asi měsíc přežije? Auto už projíždělo velkou kamennou bránou vedoucí k obrovské cihlové budově. Stěny kolem byly pomalované obrázky barevných květin, sluníček a domečků, aby dětský domov vypadal přívětivě. Nina se jen ušklíbla. Moc dobře věděla, že je to jen přetvářka a že uvnitř bude všechno jiné, než zvenčí. Tak je to se vším.

Snad se líbilo. =)
Mandy
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaký žánr knih máte nejraději?

Fantasy 35.9% (28)
Detektivka 7.7% (6)
Román 7.7% (6)
Dobrodružná 7.7% (6)
Poezie 3.8% (3)
Komiks 7.7% (6)
Bajky 3.8% (3)
Báje a pověsti 5.1% (4)
Horor 6.4% (5)
Sci-fi 7.7% (6)
Naučné knihy 6.4% (5)

Komentáře

1 Isobel Isobel | Web | 11. listopadu 2012 v 18:03 | Reagovat

Krásná kapitolka! Máš moc pěkný blog, chodím sem už od října a moc se mi tvůj blog líbí! Přeju hodně zdarů se psaní povídek! A ať jednou napíšeš tlustou knihu :D Taky mám na tebe jednu otázku... jestli vedeš SB? Jestli ano tak mi napiš na blog.

Isobel

2 Catherine Catherine | Web | 11. listopadu 2012 v 18:11 | Reagovat

Opravdu pěkné, těším se, až přepíšeš další kapitolu. :)

3 vrania vrania | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 19:24 | Reagovat

Veľmi pekné =) Už sa len dočkať ďalšej kapitoly =D

4 Isobel Isobel | Web | 11. listopadu 2012 v 21:38 | Reagovat

Děkuju za rásný komentáře! Tvůj blog doporučím dál.

5 Claire Claire | Web | 12. listopadu 2012 v 15:29 | Reagovat

Moc hezký úvod do příběhu, který se jistě ještě rozvine. =)
Moc se těším na další kapitoly a doufám, že i na Tvá další díla. =)
Krásnej den.
Claire

6 Isenstar Isenstar | Web | 12. listopadu 2012 v 16:29 | Reagovat

Hmm... na šest let mi připadá nějak moc vyspělá... Věř mi, vím o čem mluvím, mám doma šesti letýho ďábla v podobě mladší sestry. Ale jinak, skvělé! :-D  :-D

7 Isenstar Isenstar | Web | 17. listopadu 2012 v 23:01 | Reagovat

[6]: Ještě menší dodatek: Jméno Nina jsi vybrala schválně podle hlavní postavy z Černé Labutě (film o primabaleríně, která se zbláznila), nebo jenom tak náhodou?

8 Mandie-adminka Mandie-adminka | Web | 18. listopadu 2012 v 12:05 | Reagovat

[7]: Popravdě řečeno jsem ten film nikdy neviděla. :-D Ale jméno není tak úplně vybráno náhodně, když se mi ten sen zdál, holčička se tam jmenovala Nina. :-)

9 Roxanne Roxanne | Web | 19. listopadu 2012 v 15:51 | Reagovat

Modrá je barva nočních běsů mám zrovna doma z knihovny :D.. Ale už si ji permanentně čtyři roky pučuju, a ještě ani jednou jsem ji nepřečetla :D.. Tak uvidím :D

10 Isenstar Isenstar | Web | 23. listopadu 2012 v 17:57 | Reagovat

[8]:Buď ráda. Já jsem ten film viděla asi před půl rokem a doteď z toho mám trauma. Od té doby, co jsem to viděla, mám z primabalerín strach, který hraničí s panickým...

11 Sestřička :-)) Sestřička :-)) | 24. listopadu 2012 v 18:31 | Reagovat

Krásné! :-) Napiš celou knihu! :-D

12 Jane Jane | Web | 4. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

nádhera :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter